Historie vesmíru
Název "velký třesk" poprvé použil Fred Hoyle v roce 1949 během programu rozhlasové stanice BBC s názvem "Podstata věcí" (The Nature of Things). Nebyl však přímým zastáncem této teorie. Velkým třeskem (Big Bang) bývá označována vědecká kosmologická teorie, která popisuje raný vývoj vesmíru. Hlavní myšlenkou je, že obecná teorie relativity může být zkombinovaná s pozorováními galaxií vzdalujících se od sebe, z čehož se dá odvodit stav vesmíru v minulosti, ale i v budoucnosti. Přirozeným důsledkem velkého třesku je, že vesmír měl v minulosti vyšší teplotu a hustotu. Termín "velký třesk" se v užším smyslu ještě dnes nesmyslně používá pro označení časového bodu, kdy začalo pozorované rozpínání vesmíru. Jak dnes chápeme velký třesk?
Ještě před několika lety by každý odpověděl, že velký třesk je ten počátek, kde je singulární hodnota hustoty, teploty, Hubbleovy konstanty atd. Dnes je pojetí velkého třesku jiné. Tím, že do vývoje světa nastoupila kromě obecné relativity současné teorie gravitace také kvantová teorie, tak už nemáme nutně nekonečné hodnoty hustoty a teploty na počátku. A tím pádem se také posunulo chápání velkého třesku. Velkým třeskem se dnes už neoznačuje ten začátek, protože vlastně žádný začátek není. V čase t = 0 , ke kterém nás nutily ty singulární hodnoty , ty už tam dnes nemáme, takže za velký třesk chápeme celé to počáteční období. Období té počáteční – žhavé plazmatické koule, ze které vznikal náš vesmír. A čím se vlastně ten počátek liší od toho zbytku?
Je to tím, že na tom počátku byla hmota ionizovaná a byly tady i nabité částice, které byly volné. Ta látka ve stavu plazmatu. V určité chvíli, když poklesla teplota vesmíru na několik tisíc stupňů Celsia, tak mohlo dojít k vytvoření atomárních obalů. A to je drastická změna ve vývoji vesmíru. Jakmile se totiž vytvoří atomární obaly, v tu chvíli už tady nejsou ty nabité částice – není tady plazma a to prostředí se skládá z neutrálních atomů. Je to vlastně jakýsi fázový přechod pro náš vesmír, kdy to, co bylo předtím už není poté.