Jdi na obsah
Jdi na menu
Komety
Kometa je objekt na noční obloze, který se podobá rozmazané hvězdě putující po určité dráze napříč Sluneční soustavou. Komety mají velmi protáhlou eliptickou dráhu, jež je přivádí až do těsné blízkosti Slunce a vynáší až hluboko do vesmíru, často dokonce až za oběžnou dráhu Pluta. Jsou to malé, křehké, nepravidelně tvarované objekty složené z prachu, ledu a zmrzlých plynů. Někdy jsou nazývány také "špinavé sněhové koule" nebo "ledové koule z bláta".
Komety mají charakteristický střed nazývaný jádro, jehož průměr není větší než 20 km. Mlhavý oblak kolem jádra je nazýván koma. Koma spolu s jádrem tvoří tzv. hlavu komety. Když se kometa přibližuje ke Slunci, začíná se pohled na ni dramaticky měnit. Povrch jádra se začíná zahřívat a dochází k výtryskům dosud zmrzlých plynů. Jejich molekuly se odpařují a začínají tvořit spolu s prachovými částicemi ocas komety. Sluneční záření a sluneční vítr se do molekul a pevných částic opírají a vytlačují je různou rychlostí od hlavy komety. Relativně těžké prachové částečky jsou tedy akcelerovány pomaleji a mají tendenci se stáčet. Méně hmotné molekuly plynů jsou urychlovány více, takže se objevují poblíž přímky Slunce-kometa na opačné straně od Slunce. Díky tomuto procesu ztratí kometa při každé své návštěvě část své plynné hmoty, takže případně může skončit jako holý kus skály letící vesmírem. Mnoho astronomů věří, že některé planetky jsou pozůstatkem kometárních jader, která ztratila veškerý plynný obal.
Většina komet cestuje kolem Slunce po eliptické dráze. Čas, který kometa potřebuje ke kompletnímu obletu, se nazývá perioda. Perioda některých komet je menší než sedm let, jiné komety zase putují tak obrovských drahách, že jejich perioda může trvat tisíce i milióny let. Do roku 1995 bylo katalogizováno 878 komet, jejichž dráhy byly zhruba vypočítány. 184 z nich jsou periodické komety s dobou oběhu menší než 200 let; některé ze zbývajících možná ani nejsou periodické, ale jejich dráhy nebylo možno propočítat tak přesně, aby se to dalo potvrdit s jistotou. Nebyla zaznamenána jediná kometa, která by se ke Slunci přiblížila zpoza hranic Sluneční soustavy, což znamená, že všechny astronomy zpozorované komety jsou součástí slunečního systému.
Odkud komety přicházejí? Všechny teorie musí především vysvětlit velkou excentricitu jejich eliptických drah. Podle některých raných teorií jsou komety planetárního původu. Jiné teorie zasazují jejich původ do mezihvězdného prostoru. Dnes jsou komety pokládány za zbytky prvotní sluneční mlhoviny přilétající z nejvzdálenějších okrajů Sluneční soustavy. Nejvíce akceptovaná teorie holandského astronoma Oorta je založena na statistické studii okolo 50 nejznámějších poloparabolických kometárních drahách. Tato studie odhalila nápadnou převahu oběžných drah, jejichž afélium se nachází ve vzdálenosti od 0,6 do 2,3 světelného roku od Slunce. Podle Oorta tento region může tvořit nesmírný rezervoár 100 miliard komet, které vznikají jako důsledek protuberancí blízkých hvězd. Některé z nich mohou být vyslány směrem ke Slunci a vytvořit tak "nové" komety, které nyní pozorujeme. Zbývá "jenom" vysvětlit vznik Oortova oblaku. 
Archiv
Kalendář
| << |
listopad / 2022 |
>> |
Statistiky
| Online: |
1 |
| Celkem: |
37830 |
| Měsíc: |
630 |
| Den: |
35 |